Řada

Čekal jsem ve frontě, až na mě přijde řada, když se otevřely dveře a vstoupil muž kolem třicítky, střední postavy, s brýlemi a pleší a zamířil k dívce u pokladny.
„Ta je pro vás,“ řekl a napjatě očekával její reakci.
„Pro mě?,“ podivila se dívka.
„Jedině pro vás,“ dodal muž, otočil se a odešel.
Když jsem vyšel ven, stál opodál. Čekal, až na něho přijde řada.

Dlouhá noc

Všichni už spali, jen on seděl na zahradě za domem a nepřítomně hleděl před sebe. Už to ponížení nebude dál snášet, jak se k němu všichni chovají, nejdřív ona a pak se přidaly i děti (po tom všem, co pro ně udělal), jak mu v jednom kuse nadávají a ponižují ho, dokonce i před cizími lidmi – to nebylo nic jiného než psychické týrání. Nedávno o tom četl na Internetu. Dřív nebo později zkrátka přijdete na to, že život s vaším partnerem je jeden velký omyl.
Potichu vstal, obešel dům, otevřel garáž, sedl za volant a nastartoval. Nevěděl, kam pojede, jen to, že se sem už nevrátí.

Pes

„Co je u vás novýho?“
„Tady chcípl pes.“
„A co jsi s ním udělal?“
„Co jsem mohl udělat s chcíplým psem? Polil jsem ho živou vodou, aby znovu ožil.“
„Takže, co je u vás teď novýho?“

Knihovna

„Prosím vás, nevíte, kde je tady knihovna?“
„Tak to vůbec nemám tušení.“

„Prosím vás, někde by tady měla být knihovna.“
„Nevím, že by tady nějaká byla.“

„Prosím vás, nevíte, kde je tady knihovna?“
„Knihovna … hm … tak to nevím.“

Poslední léto

Pootevřeným oknem proudil do pokoje čerstvý vzduch začínajícího léta. Přisunul si křeslo k oknu a chvíli poslouchal zvuky nočního města. Možná je to jeho poslední léto. Zhluboka se nadechl a ucítil kouř z cigarety. Zavřel oči. Pak vstal, otevřel okno a skočil.

Přestávka

Sedím před knihovnou a popíjím pivo. Je kalné a kyselé, jako obličeje lidí, kteří chodí kolem. Někteří se ale přece jen usmívají. „Dáte si ještě něco?“ patřilo mně. Číšnice je sympatická a pivo je kvasnicové. Asi se sem ještě vrátím.